Po patnácti letech úvah a snažení se mi podařilo dokončit monografii Oskara Spielmanna, německy hovořícího Brňana s židovskými kořeny, který prožil více než tři desetiletí na severu Afriky v Alžírsku a Maroku, získal alžírskou uměleckou Grand Prix a skončil jako pied noir v jihofrancouzském Toulonu. Pro mě určitě nejdůležitější knihu, na jaké jsem kdy pracoval. Takovou, o níž jsem roky přemýšlel a snil. Knihu – artefakt. Odbornou a přitom krásnou, přívětivou designovou uměnovědnou publikaci, v níž se propojuje text a obrazový materiál, výzkum a emoce, osobní linka korespondence, tón dobové kritiky a mé úsilí toto vše zpřístupnit, vysvětlit. Je to především kulturně-historická kniha. Dostatečně uměnovědná, aby nebyla jen suše historická, dostatečně osobní, aby nemusela být jen suše uměnovědná. „Krásná“ kniha na prohlížení. A i na čtení – pro ty, kteří mají čas a chtějí číst. Je to pocta meziválečnému německému Brnu. Především však Alžírsku. Snaží se vyrovnat s kolonialismem a s odkazem alžírské školy. Živí utopickou vizi inteligentního soužití. Čechů a Němců, Francouzů a Alžířanů. Tak, jak ji cítili Emmanuel Roblès, Albert Camus, i Oskar Spielmann. Ukazuje, jak nádherný je sever Afriky, arabská kultura a jak živě tyto skutečnosti Spielmann vnímal. Otevírá fantazijní svět Oskara Spielmanna, který se nebál snít. Jít suverénně až za hranu kýče a zůstat přitom autentický, nebojácný, věřící věcem, které dělal, navzdory pochybovačům. Je to kniha, která vytáhne Oskara Spielmanna z nicoty zapomnění. Vyšla na jediné možné a nejprestižnější značce, která pro takový záměr dává smysl – v nakladatelství Arbor vitae, nejlepším nakladatelství uměnovědné literatury v České republice.
Vydávat dnes náročnou monografii málo známého umělce je sebevražda. I Spielmann ale balancoval celý život bez prostředků, na hraně bizarnosti. Pokračovat dál dopředu navzdory racionalitě dává smysl i mně. Pracuji dále na výstavách a záchraně Spielmannovy pozůstalosti. Dlouho jsem chtěl dát přes okraje listů jako protipól hřbetu nápis ‚Hovno s makem‘ (v češtině), kterým glosoval Oskar bratru Paulovi své rozpoložení, když se nedařilo. Jak by se kniha rozevírala, nápis by se rozpadal, rozplýval, mizel rozložený v jednotlivých listech. Nakonec jsem rád, že tam není. Věřím, že Spielmann byl častěji nahoře, někde v pohádce nebo přímo v baletu pouštní noci. Takového jej chci uchovat.
Knihu lze získat ve vybraných knihkupectvích nebo přímo u vydavatele.
V Liberci, 16. 4. 2024
Monograph
After fifteen years of reflection and effort, I have managed to complete a monograph on Oskar Spielmann, a German-speaking Brno artist with Jewish roots who spent more than three decades in North Africa in Algeria and Morocco, won the Algerian Art Grand Prix and ended up as a pied noir in Toulon, southern France. For me, certainly the most important book I’ve ever worked on. One that I’ve been thinking and dreaming about for years. An artifact book. A scholarly yet beautiful, design-friendly art history publication that combines text and images, research and emotion, a personal line of correspondence, the tone of contemporary criticism and my efforts to make it all accessible, to explain it. Above all, it is a cultural history book. It is art historical enough not to be just dryly historical, personal enough not to be just dryly art historical. A „beautiful“ book to look at. And to read, too – for those who have the time and want to read. It is a tribute to interwar German Brno. But above all to Algeria. It tries to come to terms with colonialism and the legacy of the Algerian school. It nurtures a utopian vision of intelligent coexistence. Czechs and Germans, French and Algerians. As Emmanuel Roblès, Albert Camus, and Oskar Spielmann felt it. It shows how beautiful the North of Africa is, the Arab culture and how vividly Spielmann perceived these facts. It opens up the fantasy world of Oskar Spielmann, who was not afraid to dream. Going sovereignly beyond the edge of kitsch and remaining authentic, fearless, believing in the things he did, despite the doubters. This is a book that shoots Oskar Spielmann out of the nothingness of oblivion. It is published on the only possible and most prestigious imprint that makes sense for such an undertaking – Arbor vitae, the best publisher of art history literature in the Czech Republic.
To publish a demanding monograph today is suicide. But even Spielmann has been teetering on the edge of bizarreness all his life. Going forward in spite of rationality makes sense even to me. I continue to work on exhibitions and the preservation of Spielmann’s estate. For a long time I wanted to put the inscription ‚Shit with poppies‚ (in Czech) across the edges of the pages as a counterpart to the spine, which Oskar used to gloss his brother Paul’s state of mind when things were not going well. As the book unfolded, the inscription would crumble, dissolve, disappear, spread across the pages. In the end, I’m glad it’s not there. I believe Spielmann was more often up there, somewhere in a fairy tale or right in the ballet of a desert night. I want to keep him that way.
The book is available in selected bookstores or directly from the publisher.
Monographie
Après quinze ans de réflexion et d’efforts, j’ai réussi à achever une monographie sur Oskar Spielmann, un artiste de Brno de langue allemande avec des racines juives qui a passé plus de trois décennies en Afrique du Nord, en Algérie et au Maroc, a remporté le Grand Prix de l’art algérien et a fini comme pied noir à Toulon, dans le sud de la France. Pour moi, il s’agit certainement du livre le plus important sur lequel j’ai travaillé. Un livre auquel j’ai pensé et rêvé pendant des années. Un livre artefact. Une publication d’histoire de l’art à la fois érudite et belle, au design convivial, qui combine texte et images, recherche et émotion, une ligne de correspondance personnelle, le ton de la critique contemporaine et mes efforts pour rendre tout cela accessible, pour l’expliquer. Il s’agit avant tout d’un livre d’histoire culturelle. Il est suffisamment historique de l’art pour ne pas être seulement sèchement historique, suffisamment personnel pour ne pas être seulement sèchement historique de l’art. Un „beau“ livre à regarder. Et à lire aussi – pour ceux qui ont le temps et l’envie de lire. C’est un hommage au Brno allemand de l’entre-deux-guerres. Mais surtout à l’Algérie. Il tente de faire face au colonialisme et à l’héritage de l’école algérienne. Il nourrit une vision utopique de coexistence intelligente. Tchèques et Allemands, Français et Algériens. Comme l’ont ressenti Emmanuel Roblès, Albert Camus et Oskar Spielmann. Il montre la beauté du nord de l’Afrique, la culture arabe et la façon dont Spielmann a perçu ces faits. Il ouvre le monde imaginaire d’Oskar Spielmann, qui n’avait pas peur de rêver. Aller souverainement au-delà de la limite du kitsch tout en restant authentique, sans peur, en croyant aux choses qu’il a faites, malgré les sceptiques. Ce livre tire Oskar Spielmann du néant de l’oubli. Il est publié par la seule maison d’édition possible et la plus prestigieuse qui soit pour une telle entreprise : Arbor vitae, le meilleur éditeur de littérature sur l’histoire de l’art en République tchèque.
Publier une monographie exigeante sur un artiste peu connu relève du suicide. Mais Spielmann, lui aussi, est resté toute sa vie au bord de la bizarrerie. Continuer à aller de l’avant en dépit de la rationalité est logique, même pour moi. Je continue à travailler sur des expositions et sur la préservation du patrimoine de Spielmann. Pendant longtemps, j’ai voulu mettre l’inscription merde avec graines de pavot (en Tchèque) sur les bords des pages, en contrepoint de la colonne vertébrale, qu’Oskar utilisait pour illustrer l’état d’esprit de son frère Paul lorsque les choses n’allaient pas bien. Au fur et à mesure que le livre se déplaçait, l’inscription s’effritait, se dissolvait, disparaissait, se répandait sur les pages. Finalement, je suis content qu’elle ne soit pas là. Je crois que Spielmann était plus souvent là-haut, quelque part dans un conte de fées ou en plein dans le ballet d’une nuit de désert. Je veux qu’il le reste.
Le livre est disponible dans certaines librairies ou directement auprès de l‘éditeur.